Představujeme violistu Jakuba Vernera

Jakub patří k nové generaci hudebníků věnujících se historicky poučené interpretaci. Je členem ansámblů staré hudby jako Musica Florea nebo Czech Ensemble Baroque, ale zároveň se stal vyhledávaným komorním hráčem.

Co tě láká na komorní hudbě, specificky hře ve smyčcovém kvartetu?

Komunikace mezi hráči, vzájemné reagování a společné utváření celku hudebního díla. Oproti hraní ve větších tělesech, kde vždy musí být jeden člověk, který má právo veta a nese na sobě zodpovědnost za nastudování kusu, při hraní v kvartetu je možnost nést tuto zodpovědnost společně a každý přispět svým dílem k výslednému vyznění. Navíc mne nikdy nelákalo sólové hraní a necítím se dobře, když je kolem mě příliš mnoho lidí, tedy je pro mne hraní v kvartetu tak akorát a jsem velmi vděčný, že se mi tato příležitost naskytla.

Jaké jsou prozatím Tvé postřehy k hudbě A. Rejchy a J. N. Kaňky, která zazní na zahajovacím koncertu Komorního cyklu Rejchova kvarteta?

Antonín Rejcha s sebou vždy nese velkou nápaditost a originalitu. Jeho hudbu vždy hraji rád a vždy je pro mě její nastudování zážitek a radost. J. N. Kaňka, o jehož díle jsem donedávna neměl nejmenší tušení, je pro mně opět krásnou ukázkou toho, kolik bylo napsáno skvělé hudby, která je bohužel velmi zřídka prováděná. To by se mohlo zdát smutné, ale spíše jsem nadšený, že je stále možné objevovat a poznávat nové a nové, velmi hodnotné skladby.

Tato doba skýtá mnoho výzev pro praktikující hudebníky. Jak se pro Tebe změnil život v současných pandemických opatřeních?

Myslím, že negativní změny jsou asi zřejmé a není třeba je příliš rozvádět. Snažím se na situaci najít alespoň nějaká pozitiva. Jedno z nich určitě je to, že mě to donutilo zpomalit a podívat se na to, co dělám a zda je to dlouhodobně udržitelné. Umožnilo mi to dojít k závěru, že ke svému štěstí potřebuji trochu snížit tempo a více se věnovat i v profesním životě přednostně tomu, co mě baví a naplňuje. Tedy hlavně hře v kvartetu a v souborech zabývajících se tzv. starou hudbou.

Kultura jako taková prochází obdobím transformace, kdy se snaží přizpůsobit změnám různorodých opatření. Co si myslíš, může být východiskem z této situace?

Vidím velkou příležitost k přiblížení se k publiku a i k nalezení publika nového. Mám pocit, že tzv. vážná hudba, kteréžto označení velmi nemám rád, trpí tím, že vyvolává pocit přílišné formálnosti a něčeho, co není běžnou součástí života. Nemyslím si, že takový pocit je odpovídající. Věřím, že díky příležitosti, kterou skýtá například streamování koncertů, může mnoho lidí, které by prostě nenapadlo, že by je mohl tento žánr hudby zajímat, najít v koncertech zálibu a doufám, že se s nimi shledáme i přímo v koncertních síních, sálech, ko

stelích či třeba ve skleníku, nebo kdekoliv kam nás hudba zanese, až bude opět možné hrát s přítomností diváků.

Stále ještě není jasné, zda bude možné zahrát koncert před publikem nebo jestli proběhne ve formě streamu. Jaká jsou specifika obou možností z pohledu interpreta?

Při streamovaném koncertu je těžké se zasoustředit a uvědomit si, že ,,Teď je to tedy naostro.” Velmi mi chybí pocit předávání emocí a energie přítomnému publiku.